Ptačí migrace

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Mezi hlavními faktory zodpovědnými za migrační chování patří sezonalita klimatu a vnitrodruhová konkurence.

Většina druhů se neučí tahovou cestu od svých rodičů, ale má svůj migrační program zakódován ve své genetické výbavě. Nejnovější výzkumy ukazují, že jednotlivé populace se liší pouze tím, jakou míru tohoto chování vykazují.

KDY

Správné načasování migrace není nijak náhodné. Časovou orientaci ptákům zajišťují vnitřní rytmy - denní a roční. Vnitřní načasování je do jisté míry vrozené a jen do určité míry ovlivněné vnějšími podmínkami.

NOČNÍ MIGRANTI

U nočních migrantů nastává dvakrát ročně přesun aktivity do nočních hodin.

Radarové studie dokazují, že noční migrační aktivita začíná zhruba hodinu po setmění a kulminuje krátce před půlnocí.

Příčinou nočního tahu je nejspíš nedostatek času (přes den sbírají ptáci potravu) a zohlednění povětrnostních podmínek (let v noci je energeticky výhodnější).

RYCHLOST

Ptáci upravují rychlost letu tak, aby energetické nároky překonání vzdáleností byly co nejmenší. Charakter jarní migrace bývá zcela odlišný, než u migrace podzimní - na jaře jsou ptáci přinuceni k vyšší rychlosti, aby dosáhli včas svých hnízdišť.

ORIENTACE

Jak funguje orientační smysl u ptáků, dosud není objasněno. Jednou z teorií je využití výrazných bodů na zemském povrchu, například větších vodních toků.

Ptáci, kteří migrují během dne, využívají k orientaci slunce, noční migranti hvězdy. Důležité je také vnímání magnetického pole .

TAHOVÉ CESTY DO AFRIKY

Do Afriky táhnou ptáci nejčastěji třemi tahovými cestami, které minimalizují let přes Středozemní moře nebo se mu zcela vyhýbají.

Jsou to jihozápadní cesta (přes Pyrenejský poloostrov a Gibraltarskou úžinu), jihovýchodní cesta (přes Balkánský poloostrov a Blízký východ) a jižní trasa (přes Apeninský polostrov, Sicílii a Maltu na Africký kontinent).